Cesta do nového světa III. (Switzerland 2k16)

Den III. : Pro mě ten nejzajímavější a nejkrásnější z celého týdne. A to jsme nenavštívili čokoládovnu ani nic takového, takže je potěšující, že mou maličkost dokáže upoutat taky něco jiného, než jídlo. :D
Hned ráno jsme po snídani v podobě velice chutného vakuově baleného croissantu vyrazili do horského střediska pro vyšší vrstvu obyvatelstva. Cestou jsme projížděli kolem nepopsatelného Ženevského jezera, kdy jsem si připadala jak u moře..

Ženevské jezero :))

Po příjezdu do Interlakenu nás čekalo rozhodnutí - kam na oběd? Bohužel došlo na McDonald's, kde nám Omar s Glendou připravili za 3 CHF (asi 80,-) samozvaný hamburger, skládající se ze dvou půlek několikadenní housky, kousku "masa" a vydatného dresingu. S těžkými žaludky (a lehčí peněženkou) jsme pak byly se spolubydlícími rády za jablko, které nám vnutila kamarádka na spravení chuti.

horské středisko Interlaken

Ale tímto obědem končí ta méně hezká část dne a začíná to, na co nikdy nezapomenu.
Trümmelbachské vodopády - důkaz, že voda si najde cestu všude. Byly zde dvě možnosti, první - vyjet na vrchol vodopádů výtahem ve skále a následně tuto přírodní krásu sejít dolů, možnost č. 2 - vyšlapat si to jak nahoru na začátek, tak zpátky dolů. Můžete hádat, na co padla naše volba, volba milovnic gaučingu a podobných sportů. :D Ano, já a mé dvě kamarádky jsme nasedly spolu s jedním Švýcarem do výtahu.
Následoval sestup kolem všudypřítomných proudů průzračné vody, která sem tam vytvářela spolu se Sluncem po skalách duhu.. Skvělý pohled.. :)

výhled od Trümmelbachských vodopádů I.

samotné Trümmelbachské vodopády :)

výhled od Trümmelbachských vodopádů II.

Další zastávka byla horská vesnička. Když se řekne toto slovní spojení a Vám se vybaví třeba Pec pod Sněžkou, tak na to můžete klidně zapomenout.. :D Tohle bylo něco neskutečně krásnýho, co si budu napořád pamatovat. Pokud pomineme zrádné květnové sluníčko a úžasný vzduch, tak tu byl především VÝHLED. Výhled s velkým V! Se spolužáky jsme asi hodinu jen seděli na menším kopečku a kochali se okolím.. :) Kolem nás se tyčily zasněžené vrcholky čtyřtisícovek - prostě nád-he-ra.

Ten nepopsatelný pohled ♥

Kolem nás tyčící se čtyřtisícovky :)

A mě to inspirovalo natolik, že do budoucna si plánuji nechat Grindelwaldskou panoramu vytetovat.. :D To by mohlo jako důkaz o jedinečnosti a nádheře tohoto místa snad stačit, ne? :D


Po těžkém loučení jsme nasedli do autobusu a vydali se směr ubytování. Ještě před tím, než jsme zapadli do svých "buněk" jsme si zkusili nakoupit ve francouzském supermarketu.. Co Vám budu povídat.. :D Snaha o domluvu s pánem na pokladně, který nás všemožnými gesty přesvědčoval, že anglicky opravdu neumí (nebo umět nechce?) byl zážitek. :D


Tak toto bylo (po dlouhé době) shrnutí našeho předposledního dne v zemi čokolády, sýrů - a jak jsem se i sama přesvědčila - překrásné přírody. :)
Užívejte si léta a s posledním švýcarským dnem se na Vás budu v nejbližší době těšit :) E.

Cesta do nového světa II. (Switzerland 2k16)

DEN II. : Po nočních bojích se světlem a strachu z desinfekce v koupelnách hotelu F1 jsme se probudili do krásného francouzského rána. Od autobusu na parkovišti "voněla" naše úterní snídaně - párky s hořčicí a chlebem. Dojem z prvního jídla dne nám alespoň zlepšil nezvykle milý přístup řidičů Standy & Standy, kteří ochotně nabízeli čaj/kávu a papírový tácek s jídlem nám podávali s úsměvem od ucha k uchu.
Následovala cesta do švýcarského hlavního města, Bernu, kde se nám nabídla podívaná na dva medvědy snažící se o miminko - a buďme upřímní, pro některé to byl nejlepší zážitek z celého zájezdu.. :D

Medvědí příkop - méďa, který jen závidí svým dvěma kamarádům :D

Průvodkyně nás dále provedla kolem neuvěřitelně čisté ledovcové řeky Aary, centrem až k tamnímu orloji, kdy jsem se přesvědčila, že na náš pražský nemá ani ten švýcarský. :)

ledovcová řeka Aara

orloj v Bernu

Od orloje jsme vyrazili přes místní tržiště ke katedrále Münster a pak ke švýcarskému parlamentu.

katedrála Münster I.

katedrála Münster II.

výhled od parlamentu :)

A následující část dne bych asi nazvala "Všechno jde stranou, teď, dámy a pánové - JÍDLO!" :D
Aneb návštěva sýrárny, kde se vyrábí známý sýr  Le Gruyère. Co se mně týče, tak sýry mi smrdí a jediný, který pozřu jsou eidam, mozzarella a pár těch ze Slovenska. :D Takže tři uzrálé kousky na ochutnání putovaly kamarádce a já dál poslouchala krávu Třešinku, která nás jako česky mluvící zástupce provázela expozicí vzniku této nažloutlé pochutiny.. :D

zrání sýru v praxi

Potom, co se nám sýrovými vzorečky zamořil celý autobus, bylo potřeba jít na vzduch, takže jsme (nebo aspoň já) uvítali zastávku ve vesničce Gruyéres, kde Vám přijde, jakoby se zastavil čas. Tento dojem avšak lehce pomine hned, co zde objevíte muzeum Vetřelce. :D Nechci v tomto příspěvku působit negativně, že nic nemám ráda, ale sci-fi nemusím (jinak jsem mírumilovná bytůstka, která opravdu něco ráda má :D ), takže budovu plnou hororově vyhlížejících bytostí jsem úspěšně minula a pokračovala pod místní hrad obdivovat krásy tamní přírody, kterých se opravdu nebylo možné nabažit.. :)

výhled z opevnění vesničky I.

výhled z opevnění vesničky II.

má maličkost na hradbách :D

pohled na hrad v Gruyéres

můj pokus o uměleckou fotku :D

Poté, co jsme tuhle malou opevněnou vesničku proběhli skrz na skrz jsme se přesunuli do nedalekého Brocu, kde se nachází něco, co už mám opravdu v oblibě a to čokoládovna Cailler! :D Tam jsme prošli velmi hezky udělanou expozici vzniku této návykové látky s audioguidem v podobě čokolády a na konci celé prohlídky nás čekala ochutnávka asi 15ti druhů tohoto hnědého kousku nebe. :) Původně jsme s kamarádkami chtěli ochutnat úplně všechno (bylo to v ceně, tak to tam přece nenecháme :D ), ale asi po pěti kouscích jsme přistoupili na plán B, a to je pomalu nádech a výdech, abychom se z toho nepozvracely. :D Ještě pár minut jsme strávily pak vybíráním sladkých suvenýrů v obchůdku s regálem vysokým asi 4 metry a dlouhým tak metrů 10 plným čokolády. :D

ukázka z ochutnávky :)

Byl to jeden z těch náročnějších dnů celého týdne a tak jsme byli rádi, že naše další kroky vedli na hotel, kde jsme ještě pár hodin tmelili kolektiv na našem maličkatém pokojíku. :D

Už teď Vám mohu slíbit, že den č. 3 byl pro mně ten nejlepší a nejkrásnější z celého pobytu a tudíž se budu snažit, aby jste z následujícího článku měli taky ten nejlepší dojem. :) E.

Cesta do nového světa I. (Switzerland 2k16)

Nebo alespoň tak mi to jako holce z nížiny připadalo. Jen si to představte. Celý život koukáte z okna na malý kopeček, kde se tak maximálně sáňkuje, občas se ocitnete na Šumavě a pak přijde toto. Z ničeho nic se Vám z okna autobusu začnou vynořovat velikáni a vy jen koukáte s otevřenou pusou...
Tak takto na mně celý týden působilo poznávání krás Švýcarska. A co víc? Tu pusu jsem měla otevřenou po celý pobyt. :D

DEN I.: Začalo to tím, když jsme ve 4h. ráno vyjeli z České republiky. Do pár minut se ze sedadel ozývalo spokojené oddechování a zbytek lidí, co nepodlehl únavě se rozčiloval nad zasekanými televizkami, kterou měl každý cestující před sebou. Zkrátka taková normální ranní pohoda.
Mně se i přes veškerou snahu podařilo usnout asi jen na půl hodiny a nejen proto, že jeden můj spolužák byl jak pod vlivem nějaké návykové látky, jež mu dodávala neskutečné množství energie, ale hlavně z toho adrenalinu, který mi proudil krví a pocitu, že za pár hodin poznám něco zcela nového a jelikož jsem i skromná, tak rozhodně i zajímavého. :D
Naše první zastávka byla v bavorském Berchtesgadenu, kde jsme měli původně nasvítit Orlí hnízdo, ale jeho otevírací doba se neshodovala s dobou trvání našeho zájezdu. Náhrada Hitlerova "sídla" v podobě asi hodinové prohlídky solných dolů v erárních overalech s minivláčkem, dvěma skluzavkami, holografickou projekcí, plavbou po podzemním jezeře či interaktivní expozicí soli byla také zajímavá, ale myslím, že původní program bych ocenila o něco více. Avšak nebudu kritizovat, protože tady jde vlastně jen o to, že se o 2. světovou válku zajímám víc než o těžbu soli a podzemní skluzavky, které nám ale i tak zajistily spoustu zábavy.. :D Po nákupu slaných suvenýrů jsme se vydali do hlavního města malého neutrálního knížectví - Lichtenštejnska. Na cestě tam jsem poprvé zaregistrovala zasněžené vrcholky obrovských pohoří lemujících hranice německých vesniček.
Ihned po výstupu z autobusu na parkovišti pod Vaduzským hradem (zámkem) jsem si tuhle zemičku s počtem obyvatel téměř stejným jako naše Znojmo zamilovala. Nevím, jestli to bylo tím výhledem na okolní hory, milou paní v obchodě se suvenýry, budovou parlamentu, která na první pohled připomíná spíše stodolu nebo tajemstvím sálajícím opevněním na kopci, kam se z důvodu soukromí knížecí rodiny může jen na povolení samotného panovníka.

Budova parlamentu ve Vaduzu

Následovala cesta do švýcarského Lucernu. Tady jsme měli neskutečné štěstí, a to, že spolu s námi přišli ke známému Lvímu památníku (památník vojákům švýcarských gard francouzského krále Ludvíka XVI., kteří byli zabiti revolucionáři v srpnu 1792 v Tuilerijských zahradách v Paříži) hráči na alpský roh a předvedli jednu z těch nejzajímavějších melodií, které jsem kdy slyšela. Po prohlídce a poslechu symbolů Švýcarska (Lucernu) jsme se šli projít po Kapličkovém mostu na řece Reuss. Zkusím Vám to nastínit. Jdete po dřevěném mostu, vedle Vás kluk, do kterého jste tajně zamilovaná a naproti u malého zámečku a kostela zapadá Slunce.. Působivé, že? :D

Pohled na náš "soukromý koncert" :)

Lví památník

Kapličkový most

Pohled z Kapličkového mostu

Zmiňovaný západ Slunce :)

Když jsme konečně vystáli frontu na veřejné toalety přišel delší přesun na naše ubytování do francouzského města Pontarlier do hotelu Formule 1, kam jsme se pak na noc vraceli každý den. Po cestě opět nezklamal naspeedovaný spolužák a zajistil, že jsme se ty 2-3 hodinky jízdy opravdu nenudili. :D

Tak to by bylo k prvnímu dni našeho objevování "nového světa" vše. V nejbližší době se můžete těšit na reporty z dalších zážitků z hor. :) Doufám, že Vás tento článek naladil na další z této série. :) Vychutnávejte květnové počasí a mějte se krásně! :) E.

Lístek na NHL přes facebook

Krásné jarní počasí zrovna nevybízí k tomu si jít sednout na sedačku k ledové ploše a to ještě od nás z Česka do Kanady nebo USA.
Věřte tomu nebo ne, ale když občas vidím, za kolik $ prodávají lidi na facebooku, kterým někdo odřekl účast lístky na zápásy NHL, mám chuť koupit nejlevnější letenku, zamluvit nejlevnější hostel a jet.
Člověk si řekne, jak můžu věřit lidem na sociální síti, avšak já si myslím, že někdo, kdo je členem skupiny, kde na různých akcích shromaždují naši i slovenskou menšinu poblíž jednoho z kanadských měst nemá za potřebí ostatní okrást.

Jenže kdyby se vstupenky prodávaly jen pod cenou... Když máte štěstí, seženete lístek i za pivo a klobásu. Ale nalejme si čistého vína, v arénách určených pro nejprestižnější hokejovou ligu světa nejsou ceny občerstvení zřejmě stejné jako na náměstí našeho rodného města ve fast foodu. Takže ve výsledku nám ta vstupenka možná vyjde i stejně, jako kdybychom si ji kupovali regulérně. :D

Teď to byla trošku nadsázka, ale je to důkaz, že vše je možné a abyste se dostali na utkání NHL nemusíte být jedním ze sponzorů nebo extra majetných američanů.

Všichni z Vás, kterým nechybí na jejich ×wish listu× návštěva jednoho z týmů zámořské ligy mají šanci vidět úžasný hokej a to jen za kus uzeniny. :)

Užívejte začínajícího jara, sluníčka a hlavně - nenechte se ničím hned na začátku týdne vyvést z míry! :) E.

Cesta zpátky

Dneska jsem se rozhodla, že Vám ukážu jednu z prvních věcí, kterou jsem napsala. Není to bůhvíco úžasnýho, ale když jsem na to při procházení starých souborů narazila, byla to pro mně krásná "cesta zpátky".. :) Byl to text do prázdninové soutěže MF Dnes, kterou jsem sice nevyhrála, ale tento zážitek mám pořád živě v paměti.. :)

Paragliding

V roce 2008 jsme jeli s rodinou do Bulharska. Bylo to tam krásné, měli jsme blízko hotelu pláž a proto jsme mohli na ní být až do večera. Jednou, když jsme se po ní procházeli narazili jsme na pána, který nabízel jízdu paraglidingem. Už předtím jsme viděli různé lidi, jak letí nad mořem právě s ním. Říkali jsme si, že to musí být zážitek, ale dál už jsme na to nemysleli. A teď jsme měli ten úžasný zážitek na dosah ruky. Taťka byl v mžiku rozhodnut a ptal se mě, jestli bych neletěla s ním, protože to bylo pro dvě osoby. Sestřička  Anetka je menší, a mamka říkala, že s ní zůstane „na zemi“ a my ať klidně letíme. Hodně jsem váhala a taky se trochu bála. Ale nakonec jsem šla. Dali nás do jakýchsi bezpečnostních pásů, oblékli do záchranných vest, vysvětlili pokyny, a než jsem se nadála tak jsme byli „zapřaženi“ za člun, a letěli jsme 100 metrů od břehu a 50 metrů nad mořem. I z takové výšky jsem sem tam zahlédla medúzy, avšak díky tomu krásnému výhledu a zvláštnímu pocitu jsem na strach rázem zapomněla. Až pán ze člunu mávnul rukou, že přistáváme na břeh, přišlo mi až líto, že nemohu létat dál. Mamka se pak přiznala, že se o nás trochu bála a moje sestřička za těch pár minut stihla vyválet foťák v písku. Když by to šlo ráda bych to zažila jednou.

                                 Eva Hrdličková, 11 let

Malá holka s velkým snem

Je mi 15 a měřím 155 cm. Ano, hobiti existují. Akorát nemám obrovské nohy a dům porostlý trávou..
Bydlím ve městě, které na mapě pomalu hledáte lupou a mým snem je víc. Víc než vinařská oblast s okurkama.. A co to "víc" je? V mých snech Toronto. Je to pravda, chci žít v jednom z několika málo míst v Kanadě, které je hojněji osídleno. Ta představa, že budu do práce chodit kolem Hokejové síně slávy nebo CN Tower a za rohem mít Niagarské vodopády je zkrátka úžasná - pro mně. Samozřejmě, existují lidé /a já nepochybuju, že mezi Váma takových bude více/, kteří si myslí, že tak malá holka nedojde sama pomalu ani na autobus. A věřte tomu nebo ne, právě tihle jedinci mi jsou motivací k tomu zlepšit si jazyk, odjet tam a hlavně - zůstat. Občas je kritika ten pravý hnací motor a mně je možná i líto, že jsem tohle nevěděla dřív. Kolik věcí jsem jen tak nechala z ničeho nic být a vzdala se tolika snů.. Fajn, je mi 15. Jaké sny já mohla ve svém věku kdy mít? Rozhodně to nebyl bílej iPhone 5s nebo kosmetika od Macu. Chtěla jsem třeba růžovou koupací kachničku, ale protože mi mamka řekla, že ta barva je mdlá, tak jsem ji v tom obchodě nechala a přitom vím, že bych si s ní vyhrála do teď.. Imao
Abych ukončila tento článek, který nemá ani hlavu ani patu, tak jen říkám "Jděte si za svými sny a nenechte se od nikoho odrazovat od Vaší vysněné budoucnosti /nebo současnosti, to je jedno/, ale naopak to berte tak, že těm lidem musíte ukázat, že na to máte!"
S touto hlubokomyslnou větou se loučím a jdu dál snít o mém malém kanadském snu <3