Den IV. : Věděla jsem, že poslední den našeho pobytu bude o něco náročnější - jak už kvůli mé rychlosti při balení, tak "oblibě" ve vstávání, kterou oplýval celý náš pokoj. :D Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že i když máme před sebou několikahodinovou cestu zpátky do Čech, tak toho ještě stihneme tolik zažít.. Nové objevování jsme započali v Solothurnu - místě, kde zemřel rakouský a americký spisovatel Charles Sealsfield (také chvíli působil v Popicích u Znojma). Zde jsme opět, jako v Bernu viděli tamní orloj (a zase se budu opakovat, ale Praha je zkrátka Praha :D ).
 |
| orloj v Solothurnu |
Dále jsme navštívili dva zdejší kostely, kdy v jednom jsme byli svědky závěru mše.
 |
| solothurnský kostel I. |
 |
| solothurnský kostel II. |
 |
| solothurnský kostel II. |
Poté jsme se přesunuli na Rýnské vodopády, které by se s těmi Niagárskými klidně mohly srovnávat. Jako správní "čecháčci" jsme za poloviční cenu využili dopravu přímo na malý skalnatý útes. Loďka nás zavezla na místo, na kterém jste si připadali jako součást toho všeho. Toho úžasnýho, nepopsatelnýho (jako asi všechno ve Švýcarsku), dokonalýho, ale hlavně toho, v čem (až na zábradlí , díky kterému jsme nebyli součást vodopádů doopravdy :D ) nemá prsty člověk. Zkrátka důkaz, že příroda si vždycky poradí sama, ať už jí v průtoku řeky brání malej kamínek, nebo rovnou skály (a nebojím se následujícího označení) "jako kráva" :))
 |
| Už při příchodu nám bylo jasné, že toto bude stát za to :) |
 |
| Rýnské vodopády I |
 |
| Rýnské vodády II |
 |
Zpětně si říkám, že rozhodnutí se pro tento způsob dopravy
mě muselo stát spoustu odvahy :D |
 |
| A zhruba tady někde Vám dojdou slova... |
Po lehkém osvěžení v podobě kapek vody padajících bezhlavě ze skály dolů byla naší další zastávkou všem jistě dobře známá Kostnice. Místo, které je nedílnou součástí jak naší, české, tak světové historie. Místo, jenž je synonymem pro církevního reformátora, Mistra Jana Husa. Navštívili jsme jemu věnované muzeum (kde se bohužel nesmělo fotit) s připravenými úkoly, díky kterým jsme se o něm dozvěděli o něco více, než ve školních lavicích, kostel, kde byl údajně odsouzen (nebo spíše byl vyřknut jeho trest), prohlédli jsme si památník vytvořený českými studenty na počest výročí 600 let od jeho upálení a nakonec samozřejmě i místo, kde se vše událo.
 |
| Muzeum Mistra Jana Husa |
 |
| Zmiňovaný kostel :) |
 |
| Památník vytvořený českými ručičkami |
 |
| Místo upálení |
Po tomto troufám si říct silném zážitku pokračovala naše cesta k Bodamskému jezeru. Tam jsme navštívili květinový ostrov Mainau. Opět krásný pohled na všechny ty záhony plné nejrůznějsích druhů kytek a rostlin. Člověk ani nevěděl, jestli se má dřív koukat na tulipány, neobvyklé keře, nebo pozorovat na protějším břehu tyčící se vrcholky zasněžených alp... Na ostrově jsme objevili i motýlí dům, kde jsem si připadala jak v oblíbené písničce mojí malé sestřenice od Dády Patrasové "Chytila jsem na pasece motýla..." Bylo to neskutečné. Kamkoli jsme se otočili, třepetalo tam různobarevnými křidélky nějaké to stvoření. Ať už byste v tu chvíli měli jakoukoli náladu, garantuju Vám, že tohle by ji zvedlo o 1000% :) Taky by tomu ale napomohl čerstvý vzduch a všudypřítomné "květinové sošky a obrazce". A jako bonus se Vám dostane pohledu na jeden z nejromantičtějších západů Slunce odrážející se na hladině jezera...
 |
| V pozadí tyčící se Alpy |
 |
| A toto Vás vítá už pár metrů od vchodu :) |
 |
| Jeden z mnoha pohledů na plné záhony :) |
 |
A přichází hra zvaná
"Zkus mě vyfotit, než ti uletím" :) |
 |
Pro jistotu jsou tu ale menší vychytávky,
aby se Vám opravdu nějaký ten snímek podařil :)) |
 |
| Pokus o uměleckou fotku :D |
 |
| Výhled jako z královské zahrady... :) |
 |
| A taková pohádkově královská kašna :) |
 |
Tomu všemu nemůže chybět ani stavbička,
mně osobně připomínající obydlí Rapunzel :) |
 |
| Další "soška" :) |
 |
| Jako živá... :)) |
 |
| Jak jinak by se s Vámi měl tento ostrov rozloučit, než tímto pohledem? |
Pak následovala několika hodinová cesta domů a i přesto, že jsem naspala něco okolo 3 hodin jsme byla po příjezdu plná energie, ale hlavně zážitků a nových zkušeností, za které jsem nesmírně vděčná! :)
Tak, a to bylo shrnutí mé cesty do Švýcarska. Nezapomenutelné dovolené, která byla jen důkazem, že všechny školní akce nemusí být jen způsob, jak se legálně ulít z vyučování.. :D Nikdy na tento týden nezapomenu, a i když se od té doby hodně změnilo - třeba bych některé dny popsala jinak, něco si nechala pro sebe a u něčeho se naopak více rozepsala, tak bych nic neměnila. Bylo to úžasný, skvělý, a vlastně bych tady mohla použít všechny možný superlativy, který jen existují, a stejně by to nebylo dostatečný označení toho všeho... :) Zkrátka, abyste věděli, jak moc jedinečný to bylo, musíte se tam jet podívat taky. :) Vidět ty nádhery na vlastní oči a uvědomit si, že proto, abychom to zažili nemusíme vydělávat miliony, ani jezdit bůhví kolik tisíc kilometrů...
Děkuju Vám, že i přes značnou nepravidelnost článků jste nad touto sérií nezanevřeli a snad Vás to i inspirovalo k nějaké té cestě, dovolené či jen malému výletu někam mimo město, mimo starosti a zajetý stereotyp.. :) Mějte se krásně!
