neděle 8. května 2016

Cesta do nového světa I. (Switzerland 2k16)

Nebo alespoň tak mi to jako holce z nížiny připadalo. Jen si to představte. Celý život koukáte z okna na malý kopeček, kde se tak maximálně sáňkuje, občas se ocitnete na Šumavě a pak přijde toto. Z ničeho nic se Vám z okna autobusu začnou vynořovat velikáni a vy jen koukáte s otevřenou pusou...
Tak takto na mně celý týden působilo poznávání krás Švýcarska. A co víc? Tu pusu jsem měla otevřenou po celý pobyt. :D

DEN I.: Začalo to tím, když jsme ve 4h. ráno vyjeli z České republiky. Do pár minut se ze sedadel ozývalo spokojené oddechování a zbytek lidí, co nepodlehl únavě se rozčiloval nad zasekanými televizkami, kterou měl každý cestující před sebou. Zkrátka taková normální ranní pohoda.
Mně se i přes veškerou snahu podařilo usnout asi jen na půl hodiny a nejen proto, že jeden můj spolužák byl jak pod vlivem nějaké návykové látky, jež mu dodávala neskutečné množství energie, ale hlavně z toho adrenalinu, který mi proudil krví a pocitu, že za pár hodin poznám něco zcela nového a jelikož jsem i skromná, tak rozhodně i zajímavého. :D
Naše první zastávka byla v bavorském Berchtesgadenu, kde jsme měli původně nasvítit Orlí hnízdo, ale jeho otevírací doba se neshodovala s dobou trvání našeho zájezdu. Náhrada Hitlerova "sídla" v podobě asi hodinové prohlídky solných dolů v erárních overalech s minivláčkem, dvěma skluzavkami, holografickou projekcí, plavbou po podzemním jezeře či interaktivní expozicí soli byla také zajímavá, ale myslím, že původní program bych ocenila o něco více. Avšak nebudu kritizovat, protože tady jde vlastně jen o to, že se o 2. světovou válku zajímám víc než o těžbu soli a podzemní skluzavky, které nám ale i tak zajistily spoustu zábavy.. :D Po nákupu slaných suvenýrů jsme se vydali do hlavního města malého neutrálního knížectví - Lichtenštejnska. Na cestě tam jsem poprvé zaregistrovala zasněžené vrcholky obrovských pohoří lemujících hranice německých vesniček.
Ihned po výstupu z autobusu na parkovišti pod Vaduzským hradem (zámkem) jsem si tuhle zemičku s počtem obyvatel téměř stejným jako naše Znojmo zamilovala. Nevím, jestli to bylo tím výhledem na okolní hory, milou paní v obchodě se suvenýry, budovou parlamentu, která na první pohled připomíná spíše stodolu nebo tajemstvím sálajícím opevněním na kopci, kam se z důvodu soukromí knížecí rodiny může jen na povolení samotného panovníka.
Budova parlamentu ve Vaduzu
Následovala cesta do švýcarského Lucernu. Tady jsme měli neskutečné štěstí, a to, že spolu s námi přišli ke známému Lvímu památníku (památník vojákům švýcarských gard francouzského krále Ludvíka XVI., kteří byli zabiti revolucionáři v srpnu 1792 v Tuilerijských zahradách v Paříži) hráči na alpský roh a předvedli jednu z těch nejzajímavějších melodií, které jsem kdy slyšela. Po prohlídce a poslechu symbolů Švýcarska (Lucernu) jsme se šli projít po Kapličkovém mostu na řece Reuss. Zkusím Vám to nastínit. Jdete po dřevěném mostu, vedle Vás kluk, do kterého jste tajně zamilovaná a naproti u malého zámečku a kostela zapadá Slunce.. Působivé, že? :D
Pohled na náš "soukromý koncert" :)
Lví památník
Kapličkový most

Pohled z Kapličkového mostu

Zmiňovaný západ Slunce :)
Když jsme konečně vystáli frontu na veřejné toalety přišel delší přesun na naše ubytování do francouzského města Pontarlier do hotelu Formule 1, kam jsme se pak na noc vraceli každý den. Po cestě opět nezklamal naspeedovaný spolužák a zajistil, že jsme se ty 2-3 hodinky jízdy opravdu nenudili. :D

Tak to by bylo k prvnímu dni našeho objevování "nového světa" vše. V nejbližší době se můžete těšit na reporty z dalších zážitků z hor. :) Doufám, že Vás tento článek naladil na další z této série. :) Vychutnávejte květnové počasí a mějte se krásně! :) E.

4 komentáře: